Shrnutí činnosti

Shrnutí činnosti

Historie skupiny CLIP

Bylo - nebylo: v první polovině devadesátých let nebyl v tehdejším Československu nikdo, kdo by se podrobně zabýval molekulární genetikou a imunologií dětských leukemií. V roce 1992 vstoupil tehdy mladý sekundární lékař II. dětské kliniky 2.LF a FNM Jan Trka do postgraduálního studia a se svým školitelem Dr. Haškovcem z ÚHKT připravili projekt zaměřený na detekci základních (tehdy známých) fúzních genů u dětských ALL. Významným posunem vpřed byl pak Trkův pracovní pobyt na Children’s Cancer Research Institute ve Vídni v laboratoři prof. Liona v roce 1994.

Pro zavedení nového léčebného protokolu ALL BFM-95 bylo třeba prospektivně vyšetřovat všechny nově diagnostikované dětské pacienty s ALL na přítomnost fúzních genů BCR/ABL a MLL/AF4.  Prof. Starý, tehdy vedoucí Hematologického oddělení II. dětské kliniky, prosadil v roce 1995 zřízení molekulárně genetické laboratoře, která by tuto diagnostiku dělala centrálně pro celou ČR. S Janem Trkou do ní nastoupila jako laborantka Anna Zvěřinová (dnes Brabencová). Dostali k disposici zaprášený sklad s dvěma historickými digestořemi, který si sami vyklidili, uklidili a vymalovali. Ze štědrého sponsorského daru pí. Hladíkové zakoupili chlazenou centrifugu, pipety, elektroforesy a především hlavní klenot: cykler PE 9600. Cílem bylo pochopitelně rozšiřovat molekulární screening, ale hlavně zavést detekci residuální nemoci pomocí kvantifikace přestaveb imunoreceptorových genů. V roce 1996 do laboratoře nastupuje první postgraduální student Jan Zuna, z ÚHKT přichází Markéta Kalinová a o rok později z motolské hematologie Kateřina Mužíková. Pomalu se rozjíždí „zlatý věk“ laboratoře: pamětníci se slzou v oku vzpomínají na neradioaktivní dot-blotty, manuální sekvenování s barvením stříbrem… V roce 2000 kupuje (po předlouhém výběrovém řízení a s podporou Kapky naděje) laboratoř první real-time cykler v Čechách a začíná éra kvantitativního PCR.

Souběžně vzniká na motolském Ústavu imunologie zárodek cytometrické hematologické skupiny. Ondřej Hrušák se po postgraduálním studiu v imunologii na SUNY v Brooklynu vrátil na svou domovskou fakultu a po několikaleté práci na tehdejší dětské onkologické klinice začal na Ústavu imunologie budovat cytometrickou skupinu zaměřenou na dětská hematologická onemocnění. Spolu s ním se cytometrií na Imunologii tehdy zabývala Andrea Zavacká (dnes Poloučková).

V letech 1997-8 odchází Trka na pracovní pobyt na Universitě v Bristolu, jednom z vedoucích pracovišť té doby zabývajících se residuální nemocí. V roce 1998 se před molekulárně-genetickou laboratoří otvírá nový svět: stěhuje se do svého současného působiště v nové budově dětské onkologie. Zpočátku skromně jako hosté do jedné laboratoře a jedné kanceláře, posléze prudce expanduje do zbývajících volných prostor celé budovy.

První společná publikace obou laboratoří vychází v roce 1998 v časopise Leukemia; dokladuje specifické věkové rozložení nových případů dětské ALL s přestavbou TEL/AML1 (dnes ETV6/RUNX1).  Tato fúze, popsaná poprvé v letech 1995-6, je potom nadlouho důležitým nosným tématem obou laboratoří.

Obě laboratoře od samého počátku (díky zaměření na dětské hematologické malignity a osobním přátelským vztahům) úzce spolupracují. Protože oficiálně spadají pod odlišná pracoviště a chybí jim tak společná afiliace, vymýšlejí v roce 2000 „otcové zakladatelé“ TrkaHrušák a Zuna název CLIP = Childhood Leukaemia Investigation Prague, pro který Trka navrhuje logo. I po tomto „pokřtění“ však zůstává podstata skupiny neformální, takže párkrát to ve spojení s nadřízenými pracovišti, fakultou či nemocnicí, zaskřípalo. Skřípání se postupně urovnala a CLIP se stává tuzemskou i mezinárodní značkou pro výzkum a referenční diagnostiku dětských leukemií v ČR. Poprvé se CLIP objevuje v afiliaci abstrakta na konferenci o MRD v Marseille (časopis Leukemia, 2001) a na regulérních článcích v témže časopise o rok později.

Na přelomu století přicházejí do CLIPu další důležité osobnosti, všichni jako postgraduální studenti: do genetické části v roce 1999 Ondřej Krejčí (který dlouho docházel už jako medik) a Jozef Madžo (třebaže k přijetí měla původně dorazit jeho tehdejší přítelkyně…J). Do cytometrické části nastupují v roce 2000 Tomáš Kalina, v roce 2002 Ester Mejstříková – oba prošli CLIPem jako medici -  a rovněž v roce 2002 absolventka Přírodovědy Martina Virtová (dnes Vášková). Do zakladatelské generace (stanoveno arbitrárně autorem) „pilířů“ CLIPu patří ještě Júlia Starková (2001) a Eva Froňková (2002) z genetické skupiny a Leona Řezníčková (2003) v diagnostické části genetické laboratoře.

V roce 2003 dochází spojením hematologické části a transplantační jednotky II. dětské kliniky a Kliniky dětské onkologie ke vzniku nové kliniky: Kliniky dětské hematologie a onkologie. Přednostou kliniky se stává Prof. Starý, který je svou podporou výzkumným aktivitám a moderní diagnostice důležitým hybatelem CLIPu – třebaže nikdy nebyl oficiálně jeho členem. Jan Trka se stává vedoucím nově definovaného Laboratorního centra kliniky.   K (zatím) poslednímu zásadnímu otřesu dochází v roce 2006 – kromě zvolení Ondřeje Hrušáka děkanem přichází i kvapný odchod cytometrické skupiny z Ústavu imunologie na KDHO. Cytometrická skupina tehdy nakupuje přístrojové vybavení z plánovaných prostředků výzkumného záměru a také díky sponsorskému daru Kapky naděje.

S příchodem nových léčebných protokolů založených na stratifikaci pacientů podle residuální nemoci výrazně narůstá objem diagnostické práce, s přibývajícím počtem vědců a studentů přibývá vědeckých projektů, řešených grantů a členství v mezinárodních konsorciích (např. EuroMRD, EuroFlow – v obou jsou laboratoře CLIP zakládajícími členy). Více o současnosti CLIPu v kapitole věnované projektům.

Kromě jmen zmíněných výše v textu vychoval CLIP další úspěšné postgraduální studenty: Lucii ŠrámkovouTáňu Burjanivovou, Markétu Žaliovou. CLIP byl vždy také pyšný na přátelské vztahy mezi všemi kolegy: pracovníky v diagnostických laboratořích, vedoucími výzkumných projektů, postdoky, studenty post- i pregraduálními. Tyto vztahy pochopitelně výjimečně zaskřípou – tyto jednotlivé historky o „nespravedlnostech“ nabývají kultovní povahy a jediná nevhodná poznámka pronesená v roce 2003 vedla k založení aktivního klubu laborantů známého jako NFŽ. O současných pracovnících a studentech CLIPu se více dozvíte na stránce věnované osobním profilům (http://clip.lf2.cuni.cz/cs/tym/).